S ochranou nebo bez ní?
14.5.2010 - Záměr ministerstva životního prostředí vyhlásit na Břeclavsku (a z malé části i na Hodonínsku) chráněnou krajinnou oblast Soutok vyvolává četné ohlasy. Přírodovědci volají No konečně, ale různí odpůrci spíše Jen to ne. Na věcný dialog s MŽP zatím přistupují jen některé místní dotčené instituce a jiné předvádějí spíše apriorní odpor.
Litera zákona praví, že CHKO se vyhlašuje k ochraně „rozsáhlého území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení“. Taková charakteristika na krajinu u Soutoku dobře „sedí“. V zastoupení přírodních biotopů podle výsledků unikátního celostátního mapování v letech 2000-2005 dokonce převyšuje mnohé současné CHKO. Další takové oblasti -části Krušných hor a Chřiby- jsou znatelně chudší z hlediska biologické rozmanitosti. Význam lužních lesů na soutoku Moravy a Dyje ostatně přesahuje hranice naší republiky. Výjimečný je jak celek mokřadních ekosystémů, tak výskyt mnoha vzácných a ohrožených druhů rostlin i zvířat, vázaných právě na přírodní podmínky velkých nížinných řek, oproti např. Litovelskému Pomoraví navíc ve výrazně teplejším podnebí.
Vyhlásit chráněnou krajinnou oblast možná není úplně nutné a nezbytné. Jenže bez ní by potřebnou ochranu zaručila jen ideální shoda a součinnost jak orgánů veřejné správy (obce, kraj, stát), tak místních obyvatel, návštěvníků a také případných investorů – zájemců o výdělek z půdy, lesa i vody. Není to příliš velké riziko?
MŽP se opravdu snaží, předložilo například návrh plánu péče o CHKO a podobně. To všechno v ne zrovna snadných dobách, kdy se na tomto úřadu vyměnilo v krátké době několik ministrů a nedávno i příslušný odpovědný náměstek. Tím se stal Tomáš Rothröckl, dlouholetý ředitel správy národního parku Podyjí. Za své působení a výsledky v této funkci si přinejmenším zaslouží důvěru do dalších jednání.
Hranice CHKO jsou navrženy střídmě a uvážlivě, takže například ani ochrana krajinného rázu při výstavbě by neměla být konfliktní. V návrhu plánu péče se to hemží výrazy jako „udržení“ nebo „zachování“, které vyjadřují respekt k dosavadnímu soužití člověka a přírody v této krajině. Kromě dalšího osvětového působení by ministerstvo třeba mohlo uspořádat pro starosty a další zájemce exkurzi do nejmladší CHKO Český les. Státní ochrana přírody se totiž opravdu snaží o to, aby svou „dobrou věc“ dělala dobrými, demokratickými způsoby, jen se o tom moc nepíše.
Krajině na soutoku Moravy a Dyje bude lépe s velkoplošnou ochranou než bez ní. Buďme ale nároční – ať ochranáři jasně vysvětlují, co a proč se má a dá chránit. Jistě má smysl leckam zakazovat vjezd, ale zákazů vstupu stačí jen jako šafránu. Tak se chrání příroda pro lidi.
Vyšlo v Brněnském deníku (Rovnost) 14. května 2010