Temelín má vyhráno
30.4.2010 - Jeden teologický bonmot říká, že největším úspěchem ďábla je přesvědčit lidi o tom, že sám neexistuje. Úspěch zastánců jaderné energetiky je to, že alternativní energetické koncepce ignorují přípravu výstavby dalších jaderných bloků v ČR.
Výstavbu další jaderné elektrárny v jihočeském Temelíně chtějí všechny
politické strany, nebo alespoň proti ní neprotestují. Původně jsem to
chtěl tvrdit jen o všech významných politických stranách, ale i kdyby
nějaká důsledně protijaderná strana existovala, nemůže, nebo neumí to
dát dost zřetelně najevo. ČEZ a.s. tedy bez zřejmých politických rizik
pokračuje hned na několika frontách v její přípravě – zpracovává
dokumentaci vlivů na životní prostředí, vypsal tendr na samotnou
výstavbu a připravuje i „dráty“ pro vyvedení plánovaného výkonu.
Před
volbami do Poslanecké sněmovny jsou právě postoje politických stran
velmi důležité, ale ty partaje určitě nejsou pověřené, ba ani schopné
mluvit za všechny lidi, kterých se to týká. Pokračujme v obhlídce: víte o
nějakém orgánu veřejné správy, některý státní úřad nebo zastupitelstvo,
který důsledně odmítá nové jaderné bloky v ČR? Mezi známějšími
komentátory nejsledovanějších sdělovacích prostředků to není o mnoho
lepší – takže musíme být vděčni i za ty méně vlivné.
Není úplně
snadné popsat stručně, přehledně a co možná nezaujatě poměry mezi
nevládními organizacemi, ale nešť. Podstatnou část svých – bohužel velmi
omezených – sil ještě věnují protijaderné osvětě Jihočeské matky,
Občanská iniciativa pro životní prostředí, rakousko-české sdružení
Slunce a svoboda a několik dalších, ještě menších. Mediálně zdatnější
Calla, Greenpeace i Hnutí Duha věnují v posledních letech mnohem více
sil boji s uhlíkem v povětří, případně úplně jiným činnostem.
Tyto
„nevládky“ nedávno slavnostně představily košatou metastudii Chytrá
energie. Ta se sama deklaruje jako konkrétní plán, ale to je trochu
přehnané. Je to (jen?) další balík myšlenek a nápadů, že, proč a jak je
možné a potřebné snižovat spotřebu primárních energetických zdrojů a
mezi nimi pak podstatně zvyšovat podíl těch obnovitelných. A ještě
nejrůznějšími způsoby snižovat emise oxidu uhličitého. V tom je možná
její hlavní slabina, že míří na příliš mnoho cílů najednou. Některé
postupy pak nejsou tak docela přesvědčivé, což si dále ukážeme na
případu jaderné energetiky. Ještě snad oceňme, že plány a scénáře jsou
podpořeny modelovými výpočty renomovaného Wuppertalského ústavu pro
klima, životní prostředí a energii. Ty dokazují, že technicky a
ekonomicky jsou i poměrně hluboké změny možné. Díky za to, ale ještě
bychom potřebovali argumenty a nástroje pro zastavení příprav „Temelína
II“.
Nejradikálnější ze tří zpracovaných scénářů popisuje, že
celková spotřeba energie v Česku poklesne asi o 40 % oproti roku 2007 a
z této spotřeby budou polovinu zajišťovat obnovitelné zdroje (ve výrobě
elektřiny dokonce plných 94 %). V žádném ze scénářů se ale prostě
nepředpokládá výstavba dalších jaderných bloků v ČR. Nemohu si pomoci,
ale rozpor se skutečnostmi uvedenými v úvodu tohoto článku se mi zdá
nepřehlédnutelný.
Dokonce i kdyby bylo „Vše při starém“ (tak se
v Chytré energii nazývá nejmírnější, nejkonzervativnější referenční
scénář), nepotřebuje Česká republika nové jaderné bloky. To jistě stojí
za zapamatování (a za opakování a popularizaci). Není ale poněkud
problematické spoléhat se na údajný nezájem investorů a nepředpokládat
vládní podporu v podobě garantovaných cen elektřiny ani záruk za
bankovní úvěry? Podle V. Koteckého toto prý ani nebylo součástí zadání, a
wuppertalský institut to do všech zkoumaných scénářů zařadil jaksi o
své vůli. Tomu je těžko věřit. Spíše to odpovídá pohledu velmi růžovými,
totiž pardon, zelenými brýlemi na druhou (koaliční) Topolánkovu vládu.
Ta vláda ve svém programu slíbila neplánovat ani nepodporovat výstavbu
nových jaderných bloků a naopak zrušit omezenou odpovědnost
provozovatelů jaderných reaktorů za případné škody tak, aby platili
tržní pojistné stejně jako v jiných průmyslových odvětvích.
Pro
některé činovníky SZ (včetně autora tohoto článku) a pro některé
aktivisty byly tyto sliby důvodem, proč vstup SZ do vládní koalice
podporovali, nebo alespoň neodmítali. Výsledek je ale tristní. ČEZ už
v létě 2008 oznámil záměr na vybudování dvou nových jaderných bloků
v Temelíně. Vláda navzdory svému programu proti tomu nic neudělala,
přestože stát je většinovým vlastníkem akcií. Ani omezená odpovědnost
provozovatelů jaderných reaktorů nebyla zrušena, jen o něco zvýšena,
ale dokonce ani na mezinárodně doporučované minimum ne. Jak se říká
v mediokracii, pro SZ už není odpor proti jádru tématem. Zelení
v současné době nepropagují ani nehájí protijaderné postoje. Těžko říci,
jestli to byla přímo součást tohoto obratu, ale poznamenejme, že také
konec (přerušení?) politické kariéry Dany Kuchtové, který měl převážně
vnitrostranické příčiny, podstatně oslabil české protijaderné hnutí.
Leč
vraťme se k Chytré energii a k politické prosaditelnosti bezjaderných a
nízkouhlíkových energetických plánů. Připomeňme, že ty nepředpokládají
žádnou vládní podporu v podobě garantovaných cen elektřiny ani záruk za
bankovní úvěry.
Potřebuje vůbec ČEZ, jehož hodnota aktiv už loni
v létě přesáhla 500
miliard Kč, nějaké státní záruky pro výstavbu nových jaderných
bloků? Pokud ano, co na to říká ministerstvo financí a co významné
politické strany? Počítají s tím ve svých slibech na znovuoživení české
ekonomiky? To nevíme, a nikdo se jich na to bohužel ani neptá. Nečeká
nás podobné nepříjemné překvapení jako bylo kolem minulých voleb
s americkou radarovou základnou? Tehdy existovala nepsaná dohoda
hlavních politických stran, že tato otázka nebude předmětem předvolební
kampaně. Mimochodem, státní záruky pomohly prvním dvěma blokům
v Temelíně, slíbila je americká vláda pro tamní jaderné plány a poskytla
je Francie společnosti AREVA při výstavbě finské atomky v Olkiluoto.
Garantované
ceny? Prý s tím jsou nějaké zkušenosti právě z Olkiluoto, ale těžko se
dopídit něčeho konkrétního. Třeba jak je to slučitelné s evropskou
úpravou liberalizující trh s elektřinou a co to nejspíš bude znamenat
pro finskou ekonomiku a konečné ceny elektřiny pro tamní spotřebitele.
Jan Beránek snad ví víc, ve svém blogu se této problematiky několikrát
dotkl.
Je například možné tvrdit – pro širší publicitu –, že
výstavba nového Temelína znamená „záruku“ vysokých cen elektřiny pro
spotřebitele? Petr Holub na Aktuálně.cz už to naznačil,
ale v předvolební kampani to zatím nikdo (zelení kandidáti ani občanské
iniciativy) nepřipomněl.
Už tzv. Pačesova komise v roce 2008 ve
své zprávě zpracovala realistický scénář vývoje české energetiky bez
dalších jaderných bloků. Chytrá energetika nabízí dva až tři další. Nový
Temelín není zjevně vůbec nutný, ale pokud chceme, aby ho opravdu
nepostavili, potřebujeme další argumenty, motivaci a spojence. I proto
ten provokativní, ale v současné době pravdivý titulek.
(vyšlo v internetovém Deníku Referendum 28. dubna 2010)