Václav Bělohradský: Zelené nedorozumění
2.6.2009 - Předvolební komentář z Práva 2. 6. 2009. "Česká politika jistě není rozbouřené moře, není ale ani jen poklidný rybník.
Řekněme, že je to zčeřené jezero..."
Česká politika jistě není rozbouřené moře, není ale ani jen poklidný rybník.
Řekněme,
že je to zčeřené jezero. Od devadesátých let má tu zvláštnost, že se v
něm pravidelně vynořuje mezi pravým a levým břehem, mezi ODS a ČSSD,
ostrov "pravé pravice". Nevím už, jak se všechny ty ostrovy jmenovaly -
matně si vzpomínám na DEU, Unii svobody, Cestu změny, Impuls 99.
Vynoří
se, krátce zazáří a pak zas zmizí pod hladinou českého politického
snění. Břehy jezera české politiky jsou vždy lemovány nevelkými, ale
hlučícími zástupy čekatelů na to, až se zase nějaký ostrov pravé
pravice vynoří. Měli i svůj týdeník, Respekt, který přísně měřil naši
politickou scénu pravicovými morálními ideály, a ta z toho nevycházela
dobře.
Proč to vyhlížení ostrova pravé pravice na našem politickém
jezeře? Lidé čekali něco víc, něco pravdivějšího, než je kapitalismus,
ale dostali jen ten. Čekali soukromé vlastnictví a volný trh v rámci
morální interpretace světa, ale dostali jen privatizaci a kapitalismus,
supermarkety, Novu, honbu za ziskem a vládu peněz.
Mnozí
byli zklamáni, ale nechtěli (a ani neuměli) kritizovat kapitalismus,
našli si proto východisko: toto není pravý kapitalismus, je zpotvořen
bývalými komunisty a lidmi zdevastovanými komunismem, říkali.
Paranoidně
tvrdili, že náš kapitalismus je v rukou oportunistů, kariéristů, kteří
nepojímají politiku jako službu veřejnosti, ale jako cestu k obohacení;
prostě, není to kapitalismus morálních imperativů jako ve "vyspělém
světě", je to jen "kapitalismus ODS", důsledek k právu a etice
lhostejné politiky Václava Klause, který nechtěl znát rozdíl mezi
"čistými a špinavými" penězi, říkali také.
Není to samozřejmě
pravda. Jak ukázala současná krize, kapitalismus je právě to, co k nám
přišlo, bezohledná, nezodpovědná a krátkozraká honba za ziskem. Je
možné ho zlepšit zvnějšku, omezit jeho expanzi levicovou politikou
bránící práva občanů v nejširším smyslu, ne naivně utopickou
představou, že je možné nastolit nějaký pravý kapitalismus, v němž
podnikatelé a finančníci budou vedeni v svém podnikání "mravními
ideály".
V
Česku má blud pravé pravice své skalní zastánce. S výrazem mírné
netrpělivosti v tváři pozorují jezero naší politiky a věří, že se
ostrov, na kterém utopii pravé pravice uskuteční, zase vynoří. Když Martin Bursík vnutil
různým iniciativám, inspirovaným v naší zemi "zelenou kauzou", formu
jednotné pravicové strany, z níž se po bolševicku vylučují neposlušní,
hledači "pravé pravice" se zaradovali, vyhlásili ji za ten svůj vysněný
ostrov a začali ji doporučovat voličům.
Martin Bursík se také od začátku snažil hledačům ostrova pravé pravice zalíbit, třeba už přizváním Karla Schwarzenberga nebo později jmenováním Michaela Kocába; SZ je
tak jeho vinou něco zcela jiného, než čím ta strana měla původně být.
Podívejte se na jména lidí, kteří ji voličům doporučují - všichni jsou
spojeni ne zelenou kritikou systému růstu Růstu, ale vírou v ostrov
"kapitalismu pravdy a lásky", který se vynoří mezi břehem nemilované
levice a břehem nepravé pravice.
Zelená
kritika společnosti růstu Růstu je jednou z forem levicové kritiky
kapitalismu, ne ostrovem "pravé pravice". Je třeba, aby zelení kritici
systému ten ostrov nedorozumění nevolili, aby se po volbách zase
zanořil, jako už tolikrát v minulosti.
Nicméně toto nedorozumění velmi poškodilo zelenou kauzu v Česku, po volbách bude třeba začít znovu. Zkušenost SZ totiž
ukázala, že ještě nepřišel čas, aby "zelení" v Česku založili stranu.
Mohou zatím být sjednoceni jen v hnutí mnoha tváří, které bude
vyzařovat svou kritickou energii všemi politickými směry. Zelená kauza
musí být trhlinou v systému růstu Růstu, kterou se dovnitř prodere
světlo, ne záclonou, která systému dopřává ještě trochu tmy.