Kalendář naší země: doplňme si „černý březen“
3.1.2009 - (psáno 2. března 1998)
Nedávno jsme si připomněli už 50. výročí komunistického převratu z roku 1948. Otřepaný pojem „vítězný únor“ letos poněkud kuriózně souzněl s vítězstvím hokejistů ČR na olympijských hrách. .
Identitu české společnosti samozřejmě formují i připomínky dalších historických událostí dvacátého století. Od založení republiky v říjnu 1918, přes mnichovský diktát v září 1938, osvobození naší země v květnu 1945 a okupaci armádami Varšavské smlouvy v srpnu 1968 až k poslednímu převratu v listopadu 1989. Kalendář se výročími útěšně plní.
Jedno pozapomenuté smutné výročí připadá i na březen: při demonstracích v několika městech (např. v Kadani, v Chebu nebo ve Šternberku na Moravě) vojáci zabili celkem 54 neozbrojených lidí při pouličních demonstracích. Je důležité právě to, že se -bohužel!- nejednalo o nějakou jednorázovou srážku vyvolanou provokací či vzplanutím vášní. Byla to ne zcela záměrná ukázka postoje tehdejší české vlády k požadavkům německých obyvatel Čech na politické sebeurčení.
Přispěla k rozdmýchání fámy, jež už od listopadu 1918 zostřovala česko-německé vzahy. Podle podání Josefa Seligera, předsedy německé sociální demokracie v Čechách, totiž tehdy prozatímní vláda v Praze odmrštila zástupce českých Němců se slovy „S rebely se nevyjednává“. Ani oficiální dementi tohoto výroku nebylo vyjádřením hmatatelného úsilí o nalezení shody či kompromisu. Navzdory vůli prezidenta Masaryka a v rozporu s některými slibnými výroky ministra Beneše na mezinárodním fóru se pak v letech 1919-1920 česko-německé vztahy vyhrotily. Až k ostudnému obsazení německého Stavovského divadla v Praze.
Březnový masakr představoval další krok ve spirále násilí mezi našimi dvěma národy - po něm následoval německý zábor pohraničí v roce 1938 a naopak vraždy a vysídlování tamních Němců v letech 1945-1946.
Nedávno kdekdo spěchal zveřejnit svůj názor na složení koordinační skupiny česko-německého diskusního fóra. Možná důležitější otázkou než kdo je otázka, o čem se vlastně bude diskutovat. Bohužel se zdá, že Češi na takovou diskusi ještě vcelku nejsou připraveni. Kolik maturantů, nebo dokonce jen kolik učitelek dějepisu zná fakta o tom březnovém masakru, o jeho příčinách a důsledcích?