Obtížná rehabilitace pojmu Sudety
3.1.2009 -
Jako neporučíme větru a dešti, neporučíme ani jazyku. Ctihodní vědci, zabývající se naukou o vztazích mezi organismy a jejich prostředím, respektive mezi organismy navzájem, totiž ekologií, se museli smířit s tím, že navlas stejně je označována problematika životního prostředí člověka a snaha o jeho ochranu. Podobně pojem Sudety má už mnoho desítek let také dvojí základní význam. První pojetí vychází tuším z Ptolemaia a můžeme ho označit jako přírodovědecké (včetně geografie, geomorgologie a geologie): vcelku nepochybně do něj patří pás pohoří (a jejich podhůří) od Lužických hor po Nízký Jeseník, ale v nejširším pojetí do něj mohou být zahrnuty i hory Krušné. Na česko-bavorském pomezí (zhruba od Aše na jihovýchod) už má Ptolemaios hvozd „Gabréta hylé“. Těsně před první světovou válkou se ale označení Sudety začalo používat i pro všechny oblasti Čech a Moravy osídlené německým etnikem. Jen pro zajímavost připomeňme, že starobylý, předbělohorský český erbovní rod „(ze) Sudetů“ pocházel - z Českých Budějovic…
Málo platné, ten společenskovědní či „politický“ význam už Sudetům neodpářeme, ať jsou naše pohnutky chvályhodné (tak hodnotím snahu P. Anderleho a Vlasteneckého poutníka) či nikoliv. Leč přece něco: v dětinském či mýtopoetickém pojetí světa se lze snažit tím, že určitý pojem není používán, usilovat o eliminaci nebo aspoň zneškodnění (ne-)pojmenovaného jevu. Pokud tedy komunisté, národovci nebo lidé poškození nacismem chtějí zapomenout na společnou historii obou národů v českých zemích, pokud chtějí popřít těsné a hluboké vazby, které k naší zemi mají vysídlení Němci a jejich potomci, pojmu Sudety se důsledně vyhýbají.
Soudím, že my ostatní nemůžeme zůstat v půli cesty. Soustředit se na přírodovědecké pojetí nemůže stačit, pokud chceme překročit hranice tohoto vědního okruhu. Řečeno přímo, nebojme se obnovovat celé Sudety v historicko-etnickém pojetí, celou tu podivnou zemi beze jména, jež bývá nepřesně (už kvůli Chodsku) označována jako pohraničí či příhraničí. Pochopitelně, při pohledu z Moravského Berouna to vypadá jako úkol vpravdě herkulovský a nelze se divit, že člověk či sdružení vědomé si svých možností se soustředí nejdříve na bližší kraje.
Jaksi komplementárně k tomuto pohledu P. Anderleho jsem měl příležitost aspoň trochu poznat a prochodit právě tu jihozápadní část oblouku „politických“ Sudet, totiž Český les a Šumavu v nejširším vymezení. Napřed jsem poznával přírodu a pak i historii. Bylo to krásné, napínavé i bolestné. Ač původem z Prahy, cítím k tomu kraji zastřený, ale nepochybný pocit viny a hlavně potřebu jakéhosi pokání (jinou terminologií se mi to opravdu nedaří popsat). Snad i proto se tedy jménem jihočeského občanského sdružení Lískový Dvůr hlásím ke spolupráci na projektu „Občanská obnova Sudet“.