Tři hesla
29.3.2016
Tři hesla k uvítání činského prezidenta v Praze.
Můj vztah k Číně se podobá fascinaci, přičemž obvykle samozřejmě nemám potřebu to zveřejňovat. Dnešní návštěva čínského prezidenta v ČR je ale sdostatek výjimečnou událostí.
Z dětství – jsem, jak známo, dítě 60. let – mi utkvělo vlastně ani nevím, jak moc vážně míněné heslo SOVĚTSKÝ SVAZ HRŮZA JÍMÁ, ZA NÁMI JE RUDÁ ČÍNA.
Jako pilný čtenář časopisu 100+1 zahraničních zajímavostí jsem tehdy měl jistě ne úplnou, ale přeci jen nadprůměrnou představu o kulturní revoluci i dalších součástech moderních dějin Číny. Má tehdejší fascinace byla ovšem založena zejména na relativně nejsilnější kontinuitě od starověké říše do současnosti. Když jsem to srovnal třeba s takovou Mezopotámií…
Potom dlouho nic, jak se říká, či přesněji nic výjimečného snad až do roku tuším 2001, kdy se můj učitel a kamarád Stanislav Komárek vrátil z návštěvy Číny, vlastně ze studijní cesty po Číně doslova ohromen. Pozorně jsem četl o jeho dojmech, zážitcích, inspiracích, zkušenostech, úvahách a prognózách a na několika přednáškách či seminářích jim i naslouchal. Výsledkem je můj současný vztah popsaný hned v první větě.
Je to však fascinace, která nepřehlíží spoustu chyb, problémů a průšvihů… ach ano, příčí se mi psát paušálně o zločinech jako charakteristice, i když vím, že i zločiny má současný čínský režim na svědomí.
Kdyby dnes Si Ťin-pching nepřijel, nebyl bych z toho nijak smutný, ale přeci jen jsem rád, že přijíždí. Už jen kvůli pozornosti, kterou si současná Čína po mém soudu plně zaslouží. Věřím, že díky těm diskusím a přemýšlení o Číně lépe porozumíme – jako společnost – současnému světu.
Ale! V (pražské) kavárně a zřejmě i lumpenkavárně sluší se Čínu především kritizovat. Ale prosím, řeklo sluchátko, jak si přejete. Tak třeba TO JSTE KOMUNISTÉ? Spěchám přiznat, že to heslo není z mé hlavy, a že kdybych nebyl takový (samo-)šťoura, vystačil bych si na fejsbukovém statusu s ním. Jenže já šťoura jsem, ostatně už několikrát jsem si vyslechl vážně míněnou výčitku, že příliš přemýšlím. Takže tu jen takhle zaobaleně hlásím, že takové heslo–výčitka by se mi na transparentu ve vítacím špalíru na Evropské třídě v Praze tuze líbilo. Navíc kdybych měl na fejsbuku jen to heslo, diskuse pod ním by se nejspíš svezla až k mému komplikovanému vztahu ke komunistickým ideálům (a k jen o málo jednoduššímu vztahu ke komunistické praxi…), o němž ale na fejsbuku diskutovat prostě nechci.
Nakonec volím heslo jiné. Výzvu či prosbu, kterou sice mohu adresovat i hlavám mnoha jiných států. V případě Číny má ale zvláštní půvab jednak v zeměpisné blízkosti (oba státy spolu sousedí), jednak v ohromném nepoměru velikostí ať už co do rozlohy nebo co do počtu obyvatel: NESTYĎTE SE POUČIT SE V BHÚTÁNU, PANE PREZIDENTE.
Psáno pro Kulturní noviny