Zelená politika: jak žít s vodou

6.6.2013

Je to už trochu jako kolovrátek. Po každé povodni upozorňují ekologové včetně Strany zelených, jak je možné omezit způsobené škody. Z celé škály opatření jsou ale zatím uskutečňována jen některá, povětšinou ta nejrychlejší, nezřídka i zbytečně nákladná. Jenže příroda vidí dál než na jedno volební období - a klima jakbysmet. Takže si ten vějíř opatření zopakujme, počínaje tím opravdu systémovým, dlouhodobým.

Aby tolik nepršelo. Doslova vzato to je samozřejmě hloupost. Jednak dešti tak docela neporučíme, jednak nechceme méně vláhy, ale aby padala rovnoměrněji. Je drahé a špinavé pálit taková kvanta fosilních paliv, to se snad shodneme. Jestli člověkem působená změna klimatu zvyšuje i frekvenci povodní, to nevíme jistě, ale možné a docela pravděpodobné to je. Pro jistotu a pro klid svědomí tedy to spalování omezujme – jak jsem se zmínil, důvodů pro to je povícero.

Když už tolika vody naprší, aby se koryta řek nenaplnila tak moc nebo aspoň ne tak rychle. Pečujme o krajinu. Lesy a louky jsou přirozená houba, chraňme kyprost a nasákavost jejich půd a važme si jí. U polí je to o něco slabší a hlavně těžké traktory to pořád zhoršují. Zástavba volné půdy, to už je evidentně extrém. Možná, že ani v současné bujné míře to není z hlediska povodní úplně fatální záležitost, ale je to podobné jako se zásahy do klimatu – zbytečná hloupost.

„Pouhé“ lepší uspořádání krajiny může každopádně pomoci, ale ouha. Klíčovým faktorem jakéhokoliv podstatnějšího řešení čehokoliv od protierozního průlehu po soustavnou údržbu koryt a niv je pozemková držba. Ta je ale velmi roztříštěná a ne dobře přehledná. Hlavně však spoustě vlastníků pozemků je péče o krajinu dokonale lhostejná. Snad by to chtělo snazší vyvlastňování (samozřejmě za přiměřenou náhradu, aby bylo jasno) či co, ale přinejmenším vzdejme hold všem osvíceným a trpělivým starostům, kteří se snaží o projednání pozemkových úprav na katastrech „svých“ obcí. Vcelku bez ohledu na politickou orientaci, mimochodem.

Kdyby to vyvlastňování někomu připadalo příliš příkré, budiž. Šlo by také v rámci pozemkových úprav rozpočítat výměru, potřebnou pro protipovodňová, protierozní a jinak krajině prospěšná opatření mezi všechny vlastníky stejným podílem.

Také dost záleží na tom, co se na orné půdě pěstuje. Bez větší pozornosti se za posledních dvanáct let více než zdvojapůlnásobila osevní plocha kukuřice na zrno, ze 40 000 hektarů na současných asi 110 tisíc! Eroze je bohužel lhostejná i mnoha samotným zemědělcům a několik statečných úředníků a výzkumníků jim musí každé obecné (myšleno všeobecně platné, například v rámci standardů tzv. dobrého zemědělského a environmentálního stavu) protierozní opatření vnucovat. Snad by pomohlo, kdyby uživatelé víc půdy vlastnili a méně si pronajímali, ale pozor. Zaprvé to je jen prostoduchá úvaha, nedoložená údaji, jestli se na pronajaté půdě opravdu hospodaří významně bezohledněji než na vlastní, zadruhé kdyby se to potvrdilo, svědčí to o nezodpovědnosti a ziskuchtivosti těch nájemců. Ti přitom dostávají desítky miliard korun z veřejných zdrojů ročně. Ono se to moc neví, ale celkové subvence na jednoho zemědělce jsou v ČR velice podobné jako na jednoho učitele - přičemž většina škol je ale na rozdíl od zemědělské produkce dostupná zadarmo.

Ještě třetí „velké“ politikum stojí za zmínku. Dbejme, aby se ministry životního prostředí a zemědělství stávaly osobnosti se znalostí veřejné správy a jaksi smyslem pro ni – pro otevřenost a pro správnou dělbu moci (systém vah a rovnováh, chcete-li), zejména mezi tzv. experty a vůli lidu. Toto a nikoliv „odbornost“, tedy holínky od hnoje nebo třeba doktorát z půdní biologie, je podle mého soudu hlavní kvalifikace pro ministerskou funkci. Ladislav Miko, Bedřich Moldan, Milena Vicenová… hm, proč je mezi stranickými politiky takových osobností jen jako šafránu?

A co že to má společného s velkou vodou? Přinejmenším dvojí: předně je naprostou nezbytností, aby starostové dostávali včas jasná varování, když „něco“ hrozí. Zaznamenali jsme letos aspoň dvě stížnosti, že tomu tak nebylo. To je nepřijatelné (a že já tímto slovem velmi šetřím) a buďme vděčni pošťuchujícícm se obecním politikům z Prahy, že aspoň ukázali na význam kontaktů a komunikace. Údržba komunikačních kanálů je přinejmenším stejně důležitá jako pravidelně čistit česle (mříže na náhonech, sloužící k zachycování plovoucích předmětů). Druhý aspekt je mediálně vděčnější – všichni dotčení, tedy politici i vodohospodářský management musejí vědět a hlavně veřejně obhájit, k čemu slouží a jak vznikají manipulační řády vodních děl, zejména přehradních nádrží. Musejí být schopni a ochotni ukázat, kolik by nejen ČEZ a chataři, ale i státní pokladna tratila, pokud by regulační funkce byla zvýrazněna nad energetickou a rekreační. Kdoví, třeba by to „lid“ tak chtěl, to už je riziko demokracie. Ostatně nejde tolik o vlnku brblání či protestů ještě jaksi zamokra, jako spíš o chování u volebních uren.

Starostové i předseda vlády mají vědět, že „zavolat hráznému“ na Lipno či Slapy je hloupost. Ti hrázní, přesněji správci povodí ale zase musejí umět přiznat chybu ať už vlastní nebo v manipulačním řádu („V té době tam nemohlo být o dva metry méně, protože bychom byli v rozporu s manipulačním řádem,“ vysvětlil generální ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala, proč jeho lidé nezačali odpouštět vodu před týdnem, hned jak začalo vydatně pršet.) a nikoliv argumentovat ad absurdum („A teď si představte, že bychom kvůli dlouhodobé předpovědi, která se naplní možná s desetiprocentní či menší pravděpodobností, vždy vypustili všechny přehrady na Vltavě,“ perlil pro změnu ředitel závodu Horní Vltava podniku Povodí Vltavy Zdeněk Zídek). Suma sumárum bych rád ocenil funkci "dobrých" manipulačních řádů. Ty by ovšem měli vznikat na základě široké shody o "zadání" funkcí přehradních nádrží, třeba i jiném, než bylo původní.

Jakýsi Ondřej T. na webu tvrdí, že namísto několikamiliar­dových ztrát v rozpočtech vinou škod po povodních by raději určitě nejen on, ale i zbytek republiky platil nějakou dobu dražší elektřinu (kvůli nemožnosti její výroby na vodních dílech). Nejsem si jistý, jestli nějaké takové "namísto" vůbec může fungovat  - myslím, že ve hře není ani tak cena za elektřinu, jako spíš zisk ČEZu potažmo dividendy pro stát a menšinové vlastníky -, ale otázka je v zásadě postavená správně. Opravdu to stejně vidí většina lidí a dlouhodobě? Možná ano, možná ne; stojí to za prověření.

K zástavbě v záplavových územích už jen stručně dvě poznámky:

• soudím, že vlastníci nemovitostí v záplavových územích by se měli v nemalé míře podílet na protipovodňových opatřeních. Ta opatření totiž chrání jejich majetek, jakož i infrastrukturu jim sloužící. Přinejmenším vlastníci staveb, které vznikly po stanovení záplavového území (kde dosud nebylo záplavové území stanoveno, tak přinejmenším na pozemcích, které byly někdy v minulosti povodní zatopeny).
• nechovám k čeledi brouků finančníků pražádné sympatie, ale v této záležitosti jsou pojišťovny naším mocným spojencem – děkujeme.

Za cenné podněty i celé formulace děkuji Tomáši Havlíčkovi, Davidu Veselému, Martinu Culkovi, Michaele Kabátové a Marku Kerlesovi.

Komentáře