Zelení v krizi
8.6.2010
Nebyla to jen iluze, že světové hospodářské problémy otvírají příležitost pro šetrné (především, ale nejen vůči životnímu prostředí) chování?
1) Česká Strana zelených v kampani před volbami do Evropského parlamentu i do tuzemské sněmovny zdůrazňovala "zelenou cestu z krize". V obou těchto volbách propadla. Příčin nejspíš bylo víc, ale nebyla jednou z nich naprostá nepřesvědčivost této teze resp. nabídky?
2) V Orientaci Lidových novin z 5. června 2010 tvrdí redaktor Tomáš Němeček, že "zelení se možná někdy vrátí, až budou mít lidé pocit, že už jsme venku z krize".
3) Je možné, že by klausovský přístup "je to třešnička na doortu" resp. "na ekologii si napřed musíme vydělat" byl tak masově rozšířený a zároveň neproblematicky přijímaný i jinak vcelku informovaným a kritickým T. Němečkem?
4) Co když mají Klaus a Němeček pravdu? Standardní péče o životní prostředí (tzv. mělká ekologie) je možná jen jakýmsi komfortním chováním lidí v bohatých a zpohodlnělých společnostech.
5) Hospodářskou recesi a související problémy považuji za vlastní převládajícímu společenskoekonomickému uspořádání. Recese však podle mě není dost hluboká a problémy dost velké na to, aby vyvolaly poptávku po radikálních změnách. Možná až případná "katastrofa středního doletu" (pojem připisovaný Ivanu Dejmalovi) bude skutečnou a zřetelnou šancí pro důslednou zelenou politiku. Zatím musíme kultivovat a rozvíjet vědomí, že "to jde i jinak". Že jiný svět je možný - ale musíme ho opravdu, vědomě a většinově chtít.