Přivítání s obavou

Začal vycházet internetový Deník Referendum, www.denikreferendum.cz. V čele redakce stojí Jakub Patočka, vydavatelem je Vydavatelství Referendum s.r.o. (jeho formu považuji za poněkud paradoxní). Podle Patočkových slov se deník „chce stát alternativou českých mainstreamových deníků“. Jeho cílem je „informovat o tom, co je opravdu důležité, poskytovat prostor pro inspirativní a slušnou veřejnou diskuzi, vnášet do ní alternativní perspektivy a všeobecně kultivovat občanský prostor“. Těžištěm deníku má být rubrika Názory (mezi pětadvaceti stálými „sloupkaři“ jsou Patrik Eichler, Petr Fischer, Vít Janeček, Petr Jedlička, Lukáš Jelínek, Jiří Pehe, Petr Pospíchal, Pavel Šaradín, Ivan Štampach, Ondřej Vaculík a Alena Zemančíková) a její protiváhou (?) výběrové zpravodajství z domova, ze světa a o umění. Deník bude financován z inzerce, z poplatků za vstup do diskusí a ze sponzorských darů.

Přeju Referendu úspěch, ale nebude to mít vůbec snadné. Jeví se mi, že vstupuje do dvou dosti již zaplněných prostorů.

Prvním jsou otevřeně společensky angažovaná média či platformy na pomezí politiky a kultury. Každá má svůj specifický profil, ale okruh témat a autorů se očividně překrývá. Jsou to především periodika z okruhu týdeníku Literární noviny, kromě nich samých (www.literarky.cz) ještě čtrnáctideník A2 (www.advojka.cz) a s nevelkým předstihem před Referendem vzniknuvší Kulturní noviny (www.kulturni-noviny.cz). Jen kousíček „vedle“ je dvouměsíčník Listy (www.listy.cz) a čtvrtletník Přítomnost (www.pritomnost.cz), u něhož by se snad dalo upřesnit, že je ideově poněkud více vpravo. Uvidíme, jestli je po prostředku, jakým chce Deník referendum být, „poptávka“. Autor blogu o tom upřímně pochybuje, ovšem především na základě vlastní zkušenosti – stojí ho dost času a do určité míry i peněz to všechno sledovat. Můžeme snad v tomto prostoru očekávat zrod nějaké revue, výběru, „metamédia“? Anebo více či méně otevřenou konkurenci? Svobodné pluralitní přežívání - které by vypovídalo o obstojných technických možnostech a finančních podmínkách? Uvidíme. Sám šéfredaktor označuje jako své vzory The Guardian (guardian.co.uk), Common Dreams (http://www.commondreams.org/), Inter Press Service (ipsnews.net), Přítomnost (ovšem jenom z let 1924–1939 a 1945–1948), Lidové noviny (1893–1939, 1945–1948, 1987–1992) a Literární noviny (1967–1969, 1999–2008).

Jako druhý prostor označuji skupinu webových vitrín, serverů, platforem a tzv. projektů, které více či méně explicitně také chtějí být „hlasem občanské společnosti i prostorem pro veřejnou diskuzi“: z nejvýraznějších jmenuji www.zmenpolitiku.cz, www.i-volby.cz, www.denikpolitika.cz. Otázky a pochyby mám podobné jako u sdělovacích prostředků.

V obou prostorech jsem účastným pozorovatelem, který „uvidí“. Vyvine se tam a onde malebný pestrý a svým způsobem silný mnohohlas, anebo spíše nepřehledný chaos, kterému se protivníci budou moci vysmívat?

P.S. O prvním "prostoru" napsal aktuálně také brněnský novinář Pavel Pečínka. Vyšlo 26. listopadu 2009 v deníku Rovnost a posléze se objevilo i zde na Neviditelném psu.