Čtenáři strategií?
9.5.2009
Příliš mnoho veřejných peněz z příliš mnoha zdrojů škodí české krajině a společnosti. Tak! Dnes budu psát jen o dílčím problémku z tohoto komplexu.
Poslední přelom století přinesl do české kotliny krom jiného "módu" strategického plánování. Trochu za to "mohly" vlády vedené ČSSD v letech 1998-2006 a hodně vstup ČR do EU. Vzniklo totiž mnoho tisíc (desítek tisíc?) strategií jako rámců pro čerpání peněz z evropských fondů. Většina z nich ale vznikala a vzniká tzv. expertním způsobem (někdo, považovaný za experta, to prostě napíše) a jen pramálo způsobem participativním (aby odrážel přání těch, kteří budou výsledky projektů z onoho rámce užívat). Zlatým pravidlem regionálních (krajských, obecních, mikroregionálních...) rozvojových strategií se stalo "Aby se tam každý (rozuměj každý žadatel o dotaci, navrhovatel projektu - pozn. JG) našel". Každý, kdo chce stavět penzión nebo továrnu, závodit v autech i na koních, budovat silnice i sázet stromy... Měřítkem, arci velmi primitivním, takového rozvoje totiž je, kolik kdo "přinesl peněz". Strategie se podle mě zpronevěřily svému smyslu, totiž z celé palety "rozvojových" možností upřednostnit jen některé. Takové strategie shánějí ( a opisují :-(() žadatelé až poté, co se rozhodnout o podporu žádat. To je ale opačně - napřed by si měli strategii přečíst, pochopit z ní, jaký má být směr podporovaného rozvoje a jestli oni se na něm chtějí podílet. Měli by si je číst voliči a podle nich hodnotit, jako je samospráva úspěšná... Bohužel se tak neděje, strategie jsou běžně schvalovány jednomyslně, napříč politickým spektrem. Každý zastupitel se v nich přece najde. Jako by bylo jedno, jestli na louce poroste tráva (zemědělské subvence), obnoví se mokřad (program péče o krajinu), vybuduje nová školka (krajský grantový program budování MŠ), golfové hřiště nebo koupaliště (cestovní ruch). Myslím, že by to nemělo být jedno.