Brüno a my
5.8.2009
Tyto poznámky (budou to hlavně otázky) píšu, ještě než jsem "Brüna" od Sashi B. Cohena viděl. Podle dostupných recenzí se na to těším...
Tyto poznámky (budou to hlavně otázky) píšu, ještě než jsem "Brüna" od Sashi B. Cohena viděl. Podle dostupných recenzí se na to těším, ale jedna (Respekt č. 32, J. Gregor, "S penisem na štítu") ve mně vzbuzuje určité obavy... snad zbytečné. Vůbec ne z filmu (naopak si myslím, že je dobře, že taková díla mohou vznikat - a vznikají - a být šířena), ale z jeho přijetí a interpretace.
Nerad, ale přeci jen věřím v sílu slov a dobře vím, jak je ta síla špatně kontrolovatelná a přitom nějakými mediálními kouzly obstojně zneužitelná. Co všechno jsou (podle vás, vás všech!) špatné "heteronormativní stereotypy"? Měl bych snad skrývat, že mám rád svou ženu? Které "normativní stereotypy" vůbec mohou být dobré? Kdy něco označujeme za stereotyp a kdy za zvyk či tradici? Činíme tak, tj. nálepkujeme s rozmyslem? Potřebují homosexuálové "infiltrovat mainstream" (patrně kinematografický nebo obecně umělecký) či, dovolte mírnou provokaci, potřebují ho infiltrovat ještě víc než dosud? Jaké ty heteronormativní stereotypy vlastně oscarový film "Zkrocená hora" potvrzuje?
Nejsem sexuolog ani sociolog, tak mi možná něco uniká: opravdu je příčinou homofobie "latentní strach heterosexuálů z mužské penetrace"? Je to skutečný -a vážný- problém a je to adekvátně popsáno? Je to opravdu strach a je to opravdu ta příčina? Mají heterosexuální ženy k análnímu sexu nějak výrazně jiný vztah (většinově)?
A do třetice: Michaela Pňačeková, dramaturgyně queer filmového festivalu Mezipatra (to v zásadě s ní v tomoto textu polemizuji, s Gregorem jen nepřímo) si pochvaluje, že "nemá chybu" scéna, kdy se ve wrestlingové aréně promění drsný vousáč s plnovousem a v kovbojském klobouku právě v afektovaného, "agresivně extrovertního" gaye Brüna. Diváci to prý "museli pociťovat jako hroznou zradu jejich maskulinní hrdosti". Toto nemá chybu? Já se obávám, že s takovým postojem si dotyčná koleduje o stejně tragikomické zobrazování hrozných zrad femininní (je to tak správně?) hrdosti. Znám ji od kamarádek feministek docela dobře a nejsem si úplně jistý, jestli by to dobře snášely.
Kdyby se třeba pan farář v kostele odmaskoval a ukázala se pornohvězda, nevím, jestli bych to pociťoval jako hroznou zradu nějaké své křesťanské hrdosti, ale nejspíš bych měl hluboké pochopení pro ty, kdo ano.
Prosím, opatrně. U obou pohlaví, či všech tří, chcete-li.