Více Titěrů, méně Einsteinů
1.11.2009
Aby bylo jasno: mám rád včely i včelaře, vážím si včelařů (především z hlediska venkovské společnosti, místních ekonomik a tradice) a ročně sním několik kilogramů českého medu, především lesního (průměr v ČR je kolem 0,7 kg.). Nemám ale rád litanické bědování nad zkažeností světa a hlavně životního prostředí.
Titulek jako obvykle poněkud přehání. Platí totiž jen pro včelařství. Traduje se neuvěřitelně houževnatě, že prý Albert Einstein kdysi (v roce 1921?) řekl, že pokud by na Zemi zmizely včely, zůstaly by lidem jen čtyři roky života. Tento výrok ale není nikde doložený a hlavně i kdyby byl, jsou to jen slova velkého fyzika o velmi odtažitém tématu. Dalibor Titěra je jednatel Výzkumného ústavu včelařského, s.r.o., v Libčicích nad Vltavou a NENÍ alarmistou. Různí milovníci přírody a zástupci včelařské lobby v posledních letech opakovaně publikují nejen údajný Einsteinův citát, ale i jiná nepodložená varování, z nichž vesměs vyplývá, že potřebují další peníze z veřejných zdrojů. Z evropských, „národních“ i krajských programů dostali v r. 2008 včelaři v ČR asi 170 až 180 miliónů Kč.
Aby bylo jasno: mám rád včely i včelaře, vážím si včelařů (především z hlediska venkovské společnosti, místních ekonomik a tradice) a ročně sním několik kilogramů českého medu, především lesního (průměr v ČR je kolem 0,7 kg.). Nemám ale rád litanické bědování nad zkažeností světa a hlavně životního prostředí. Nemám rád jakoukoliv hysterii a strašení (čímkoliv). Jsem vzděláním, povoláním a snad celým svým životem, ba i politickou příslušností „zelený“. Nestydím za ideologické postoje upřednostňující ochranu životního prostředí člověka či lépe ochranu biosféry před dílčími, krátkodobými, především ekonomickými zájmy. Sám se označuji za skeptického environmentalistu.
Na webových serverech i v tištěných periodicích (Lidové noviny, Hospodářské noviny, New Scientist) se v minulých dnech objevilo několik textů založených na výzkumech Marcela Aizena, Lawrence Hardera a dalších o včelách a opylování v globálním měřítku. Připravil jsem z nich následující koláž. Na konci jsou uvedeny prameny.
- Konec hysterie kolem mizejících včel.
- Před dvěma lety vyhynula třetina českých včel. Desítky tisíc z nich způsobem, který čeští včelaři ještě nikdy nezažili - spáchaly sebevraždu. Opustily úly a zmizely. V Kanadě se úbytek včel odhaduje na 40 procent, opuštěné úly se objevují i v Indii, Brazílii, Austrálii i po celé Evropské unii. Obětmi jsou miliony včel po celém světě.
- Rozhodně se nad tím nedá mávnout rukou. Situace je skutečně dost vážná.
- Zpočátku se objevovaly i dost bizarní teorie. Například že na vině jsou mobilní telefony, jejichž signál způsobuje dezorientaci včel, které pak prostě netrefí zpátky domů. Ověřováním této hypotézy se dokonce zabýval i náš včelařský výzkumný ústav. Výzkumníci zběsile telefonovali na přístroje umístěné v okolí úlů, ale včely se neomylně vracely se snůškou vždy na správné místo.
- Mimo hru jsou pravděpodobně i geneticky modifikované rostliny, protože včely hynou i tam, kde se široko daleko žádné nepěstují.
- Kromě zapadlých oblastí a vzácných výjimek je veškerá včelí populace v ČR nepůvodní, s minimální genetickou diverzitou a snad i dokonce přešlechtěná na co největší výnosy medu. A tudíž velice citlivá na vnější nepříznivé vlivy.
- „Co se může stát a jakou spirálu reakcí by velký úbytek včel v přírodě způsobil, je dost těžké odhadnout," říká Aleš Bezděk z Entomologického ústavu Akademie věd.
- Zprávy a předpovědi o krizi včel a včelařství vycházely ze tří tezí: že včely zajišťují produkci podstatné části potravin, že globálně ubývá opylovačů a že úbytek opylovačů ohrožuje úrodu. Četné odborné i populární články a dokonce i usnesení Evropského parlamentu z r. 2008 je považovaly za nezpochybnitelně pravdivé. (…) Nakonec jsme došli k závěru, že prohlášení o globální krizi zemědělského opylování jsou nepravdivá.
- Na světě existuje zhruba 20 000 druhů včel (z toho v Evropě je jich popsáno 700 a jen na území Prahy jich najdeme kolem osmdesáti) a evropská včela medonosná je jen jedním z nich. V Asii a Africe se převážně chovají jiné druhy. Austrálie a Amerika svoje včely medonosné neměly, kolonizátoři je tam dovezli teprve před pár stoletími.
- Většina plodin tvořících hlavní složku výživy, jako je pšenice, kukuřice, rýže nebo brambory, opylovače vůbec nepotřebují.
- Kdyby včely medonosné úplně zmizely, světová zemědělská produkce by klesla jen o čtyři až šest procent. (…) Dalibor Titěra s tímto tvrzením souhlasí.
- Celkový počet chovaných včel roste. Ale pomaleji, než poptávka zemědělské produkce po opylování.
- Z opylování se v Americe stal byznys. Včelaře neživí med, ale zemědělci, kteří jim platí za to, že jim k opylování svoje včely půjčují.
- Jde především o exkluzivnější zboží, jako jsou mandle, mango, kešu oříšky nebo melouny. Bez nich bychom sice hladem neumřeli, ale poptávka po nich roste, takže se jich pěstuje čím dál víc na rozsáhlých mechanizovaných plantážích. (…) Jsou to šílené monokultury a včely mají jednostrannou dietu, která jim nesvědčí.
- Hlad způsobený vymíráním včelstev nehrozí, ale měli bychom víc přemýšlet, co a proč pěstujeme.
http://hn.ihned.cz/c1-38840240-tajemny-zabijak-vcel
http://ecoworldly.com/2009/10/29/global-honey-bee-population-increasing-despite-local-losses/
Long-Term Global Trends in Crop Yield and Production Reveal No Current Pollination Shortage but Increasing Pollinator Dependency; Marcelo A. Aizen, Lucas A. Garibaldi, Saul A. Cunningham, Alexandra M. Klein; Current Biology - 28 October 2008 (Vol. 18, Issue 20, pp. 1572-1575)
The Global Stock of Domesticated Honey Bees Is Growing Slower Than Agricultural Demand for Pollination; Marcelo A. Aizen, Lawrence D. Harder; Current Biology - 9 June 2009 (Vol. 19, Issue 11, pp. 915-918)