Jak z "krize"?
29.9.2009
Nabízené recepty jsou překvapivě různé.
Odpusťte banální titulek, ale mě to opravdu zajímá. Předesílám, že nejsem ekonom. Můj skromný názor je, že současnou tzv. krizi zavinila jednak nestřídmá touha po zisku a blahobytu (neomezovaná morálkou, zákony ani ničím jiným), jednak ekonomická globalizace. To ale není úplně důležité. Nedokážu přečíst všechny relevantní úvahy o příčinách krize z per a klávesnic znalejších a vůbec povolanějších lidí. Stíhám ale sledovat nabízená politická řešení a jejich rozmanitost (variabilita) mě až mate.
Vede ta cesta „po zelené“, přes energetické úspory a masivní veřejnou podporu inovací a moderních technologií nejen v energetice? Obojí je mi to milé, ale proč to chtějí právě jen zelení? Navíc se to dosti míjí s příčinami, jak je vidím já (zelený :-)).
Vede ta cesta „přes Finsko“, jak navrhuje NERV? Především přísná rozpočtová a výdajová kázeň státu a zvýšení nepřímých daní? Nemám nic podstatného proti finlandizaci (;-)), ale pochybuji spolu s mnohými, že celá ta soustava návrhů může fungovat v českém prostředí s odlišnou historií a kulturou, geografickou a geopolitickou polohou…
Vládní cesta snad je v jádru jakousi akulturací té finské. Tedy to je velmi vlídná interpretace, protože systémová opatření posilující NKÚ a ÚOHS, jakož i proti prorůstání státní správy a samosprávy (tedy proti politizaci a nestabilitě úřadů) tam nenajdeme. Naopak je hojně okořeněná různými populismy a lobbystickými úspěchy, ba i zmatky, a relativně nejvíc postihne rodiny státních zaměstnanců s malými dětmi :-(. Jejím úhelným kamenem je výše schodku ve státním rozpočtu – proč vlastně?
Proč vlastně, když rodící se německá vláda -pod tlakem nebývale úspěšné FDP- vážně uvažuje o zřetelném snížení daní, přinejmenším přímých, s výslovnou zmínkou, že navzdory rozpočtovému schodku?
Rodí se ve mně podezření, že neexistuje jediná (resp. zřetelně nejkratší, nejpříjemnější) cesta ze současné ekonomické recese. Že „živá“, problematická situace nejspíš umožňuje komukoliv, kdo je zrovna u moci, pootočit kormidlem celkového politického a ekonomického vývoje snáze než v dobách poklidných, standardních, setrvačných. Jsem nespokojený s tímto vývojem ČR v posledních cca 15 letech. Aktuální tzv. úřednická vláda ovšem žádné výrazné pootočení neslibuje. Historický optimista ve mně toho lituje. Realista uznává, že za určité konstelace by silná „politická“ vláda mohla pootočit do vod ještě divočejších nebo smrdutějších. Skeptik, můj tajný favorit, doplňuje s nepatrným úšklebkem, že i na slovech Václava Klause, že krize skončí sama od sebe a zásahy státu v tom hrají „miniaturní roli“, něco může být.