Jiří Guth Jarkovský

Lázeňské poznámky k územněsprávnímu uspořádání České republiky

Dva měsíční pobyty ve Zlínském kraji, prve v Luhačovicích a teď v Ostrožské Nové Vsi, mě přiměly sesumírovat aspoň trochu, co si myslím o územně správním členění ČR a souvisejících aspektech uspořádání veřejné správy. On totiž tento kraj podle mě není vůbec homogenní a kompaktní (což není totéž). Vznešeněji a ještě abstraktněji řečeno postrádá  regionální totožnost. Je poslepovaný ze tří svébytných a pramálo navzájem svázaných historických a etnografických oblastí, totiž Slovácka, Hané a Valašska, které v nemalé míře –obzvlášť první dvě- zasahují do sousedních krajů. Výrazně se odlišují nejen kulturními, ale i přírodními podmínkami.

Musím přiznat, že zrovna to hledání (resp. tvorba) totožnosti je velice obtížné, je to „měkká“ záležitost oproti relativně racionální a technické organizaci veřejné správy.

Reformu veřejné správy v ČR ve druhé polovině 90.let minulého století a vývoj od té doby hodnotím spíše kriticky. Podle mě je potřeba:
1)    oddělení státní správy a samosprávy všude, kde hrozí střet zájmů (typicky v ochraně životního prostředí a v památkové péči, ale těch okruhů bude určitě mnohem víc)
2)    administrativní střídmost (na úrovni tzv. regionů soudržnosti, NUTS 2, vybujela administrativa až byrokracie – úřady (!) tzv. regionálních rad jednotlivých regionů soudržnosti)
3)    „přímý“ výkon státní správy (rozhodovat jen s dobrou znalostí podmínek v území, to krajské úřady přinejmenším ve středních a větších krajích zřejmě nezvládají)
4)    respekt k historickým zemským hranicím (to je podle mě vhodné zohlednění těch „měkkých“ záležitostí).

Za nejlepší považuji model, kterému pro odlišení říkám župní. Župy by měly samosprávu (zastupitelstva) a byly by jednotkami NUTS 2. Osm žup: Pražská, Jihočeská, Západočeská, Severočeská, Východočeská, Jihomoravská, Středomoravská a Moravskoslezská.
·    Pražská: Praha a okresy Prahy – východ a Praha – západ. Dva vedlejší efekty: a) zastupitelstvo by bylo „řádně“ krajské a b) Praha by měla velice podobné administrativně správní postavení -okres a obec- jako další tři největší města ČR, tedy Brno, Ostrava a Plzeň.
·    Jihočeská: jako jihočeský kraj z r. 1960, ale bez Dačicka a navíc s okresem Benešov, případně i Příbram.
·    Západočeská: jako západočeský kraj, ale navíc s okresy Beroun a Rakovník a možná i Příbram.
·    Severočeská: jako severočeský kraj, ale navíc s okresy Kladno, Mělník a Mladá Boleslav
·    Východočeská: jako východočeský kraj, ale navíc s okresy Nymburk, Kolín a Kutná Hora a naopak bez moravské části Svitavska. Sídlo kraje bych dal vybudovat zbrusu nové na půl cesty mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Spojené moderní, rychlou a pohodlnou veřejnou dopravou s oběma městy (společný dopravní podnik…).
·    Jihomoravská: jako jihomoravský kraj z roku 1960, ale navíc s Dačickem a bez okresů Zlín, Kroměříž a Prostějov
·    Středomoravská: okresy Vsetín, Zlín, Přerov, Olomouc, Prostějov, Kroměříž, Šumperk a moravská část Svitavska.
·    Moravskoslezská: okresy Jeseník, Bruntál, Opava, Nový Jičín, Ostrava, Karviná a Frýdek-Místek, ale se změnou hranic podle zemských.

Alternativou je zemské plus oblastní uspořádání. Země by byly čtyři (Praha, Čechy, Morava a Slezsko) a měly by svou samosprávu – sněmy. Problém je s NUTS 2, protože Čechy jsou moc velké a české Slezsko moc malé (rozpětí počtu obyvatel NUTS 2 má být 800 000 až 3 000 000), takže aspoň jeden zvláštní úřad by se zřídit musel –pořád lepší než pět v současné době- a ten pro Slezsko by měl komplikovanější řízení (působnost i na části Moravy a tedy i zapojení moravské reprezentace do rozhodování).
Nižší úrovní by bylo 20-22 menších celků, které mají sociogeografické oprávnění (význam a „spádovost“ – zhodnocení funkce obytné, produkční i nevýrobní). Tuto možnost zvažovala i komise Pithartovy vlády na začátku roku 1991, podrobnosti zjistím časem. Například profesor Hampl (Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a jejich obecný kontext, 2005) uvádí 22 nejvýznamnějších „integrovaných systémů středisek“:
Praha, Tábor, České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Liberec, Česká Lípa, Náchod, Hradec Králové, Pardubice, Kolín, Jihlava, Brno, Uherské Hradiště, Zlín, Vsetín, Olomouc, Šumperk, Nový Jičín, Opava a Ostrava.
Na úrovni oblastí by byla samospráva pouze nepřímá – shromáždění starostů, ale s působností upravenou zákonem. Zato pro všeobecnou státní správu by tam nově vznikly oblastní úřady, jakési „velké okresní úřady“.

Minimální, nejnutnější změnu při zachování současného územně správního členění ČR představuje obnovení samostatných orgánů všeobecné státní správy – nejspíš „malých okresních úřadů“ na úrovni obcí s rozšířenou působností, kterých je 205. A důslednější veřejná kontrola efektivity úřadů regionálních rad jedotlivých regionů soudržnosti.

 

© Guth 2008. Webhosting & webdesign & publikační systém TOOLKIT - Econnect