Jiří Guth Jarkovský

Člověk především aneb Děti modré, děti zelené?

Nejsem politolog ani historik a nezabývám se významem osobností v dějinách a v politickém životě. Jsem ale kromě jiného členem politické strany (ve Straně zelených od roku 2003) a zajímá mě úloha předsedů stran. Přesněji, jejich úloha při formulování dlouho- i krátkodobých cílů a také při „fungování“ strany jako instituce.

Obecně vzato, v pojmu „strana vůdcovského typu“ už je cosi apriorně nesympatického. Netřeba dlouhého přemýšlení, je to ten „vůdce“. Ani mně se takové politické strany nelíbí - snad jsem staromódní, snad omezený svým středoevropským ukotvením. V jiném kontextu totiž může být i strana vůdcovského typu dostatečně demokratická, totiž převádějící a soustřeďující moc od podstatné části občanstva. Ne tak teď a tady. Nebojím se slova ideologie a mám za srozumitelné, když strany vznikají a trvají na ideologických principech a s odpovídajícími programovými cíli.

Už se dostávám k jádru sdělení: ty cíle a principy mají být trvalejší než složení vrcholných orgánů strany, mají být jaksi nadřazeny i jejich předsedům. Krátce po sobě jsem ale zaznamenal dva příznaky opačného přístupu. Mirek Topolánek v rozhovoru pro sobotní Lidové noviny (21. listopadu 2009) popisuje scénář, kdy strana –ODS- „v únoru si zvolí nové vedení, potom začne psát program a potom začne dělat kampaň“. Jako by pro něj nebylo představitelné, aby program vznikl dříve (nebo alespoň začal vznikat a jeho příprava by proběhla racionálním a na osobě předsedy nezávislým postupem) a na volebním kongresu by se kandidáti na předsedu snažili přesvědčit straníky, že oni ten program dokáží nejlíp a nejvíc naplnit!

Je nahořklým paradoxem, že takový „topolánkovský“ (to je ovšem zjednodušení, například ve svém projevu na 20. kongresu to jinými slovy zopakoval i místopředseda ODS "Íčko" Langer) přístup lze zahlédnout i úplně jinde. U strany, kde by člověk čekal bytostný odpor k vůdcovství, totiž u zelených. Jejich významná funkcionářka nedávno napsala, že nepovažuje za účelné svolávat jednání republikové rady (RR) ke schválení rozpočtu strany na příští rok. Podle předpisu sice musí být rozpočet schválen do konce listopadu, ale „pokud by měl být tento rozpočet schvalován ještě před sjezdem (bude se konat 4. – 6. prosince, pozn. JG), znamenalo by to, že bude na RR předložen stávajícím vedením SZ a nově na sjezdu zvolené vedení strany by ho buď muselo akceptovat tak, jak bude, nebo na nejbližší RR předložit ke schválení jeho aktualizaci.“ Směl-li bych cosi radit delegátům sjezdu SZ, tak tedy jednak doplnit republikovou radu (loňský neřádný sjezd strany v Teplicích odvolal na poslední chvíli a bez náhrady asi třetinu jejích členů), jednak volit do funkcí takové činovníky, kteří respektují řády a stanovy (říká se tomu vláda práva), nestrhávají všechnu moc na sebe a zachovávají elementární kontinuitu v programu i hospodaření strany. Jak znám členy republikové rady SZ, jistě by dokázali projednat a schválit takový rozpočet na rok 2010, jehož dodržování by nově zvolené předsednictvo dokázalo kontrolovat (neboť právě tuto pravomoc podle stanov má).

Obdobně jsem přesvědčený, že ODS by dokázala zpracovat dobrý program v souladu se svou ideologií, aniž by musela čekat na případnou změnu předsedy strany. Nejsou to přece nesamostatné malé děti, tam ani onde. Nebo že by přece jen byly? Už tak je varující, jak malé jsou politické strany v ČR v poměru k tomu, jakou moc mají v našem politickém systému podle ústavy a zákonů. Že by z těch několika desítek tisíc lidí tvořili podstatnou část poslušní pudli nebo oportunisti, neschopní bez náčelníka zformulovat svou představu o správě věcí veřejných resp. o hospodaření vlastní organizace? Pak by to s naší republikou bylo ještě o něco horší :-(.

 

© Guth 2008. Webhosting & webdesign & publikační systém TOOLKIT - Econnect