Jiří Guth Jarkovský

Když chybí zkušenost

Karel Schwarzenberg v rozhovoru pro Právo (29. června 2009) říká: "A kdybychom měli v parlamentě jenom tři strany – ČSSD, ODS a komunisty – tak to je bídná představa. Protože řešením je jen menšinová vláda soc. demokratů s podporou komunistů, nebo velká koalice. Zkušenost nám říká, že to povede k velmi nedobrým výsledkům."

Těžko soudit, jakou zkušenost má na mysli. V popřevratové historii České republiky však nikdy takové uspořádání nebylo. I menšinová vláda ČSSD s tzv. opoziční smlouvou s ODS byla něco jiného. Dalo by se dokonce říci, že byla něčím "mezi" oběma naznačenými možnostmi. Měla jistě různé zápory, z nichž největším asi bylo pronikání polosoukromých ekonomických zájmů do politiky. Bohužel, žádná z poměrně rozličných vlád následujících (ani ta s účastí Strany zelených, u které mě to mrzí nejvíc) ty zájmy nijak výrazně nezkrotila, tak to asi nebude nějaké strukturní specifikum.

Proč vlastně hrozí, že se do poslanecké sněmovny dostanou jen tři politické strany? Adam Bartoš poukazuje, že velký význam měl vznik a fungování koaliční vlády ODS, KDU-ČSL a zelených:

http://zpravy.idnes.cz/strany-zaplatily-za-koalici-nebyvalym-stepenim-fta-/domaci.asp?c=A090626_183759_domaci_adb

Na závěr rouhavá (protože jsem členem SZ) poznámka: případnou ústavní změnu volebního systému do sněmovny na většinový nijak nepodporuji, ale nepovažoval bych ji za nějakou katastrofu. Předpokládám, že pokud široce nepřeváží občanská pasivita (vajíčková mobilizace i protesty proti státním maturitám jsou svým způsobem nadějné), dvě nejsilnější strany by se výrazněji strukturovaly a mohly by v nějaké směsici absorbovat křesťanské a zelené programové cíle - a voliče.

 

© Guth 2008. Webhosting & webdesign & publikační systém TOOLKIT - Econnect