Jiří Guth Jarkovský

Václav Bělohradský: Zelené nedorozumění

2.6.2009 - Předvolební komentář z Práva 2. 6. 2009. "Česká politika jistě není rozbouřené moře, není ale ani jen poklidný rybník.
Řekněme, že je to zčeřené jezero..."

Zelené nedorozumění

Česká politika jistě není rozbouřené moře, není ale ani jen poklidný rybník.
Řekněme, že je to zčeřené jezero. Od devadesátých let má tu zvláštnost, že se v něm pravidelně vynořuje mezi pravým a levým břehem, mezi ODS a ČSSD, ostrov "pravé pravice". Nevím už, jak se všechny ty ostrovy jmenovaly - matně si vzpomínám na DEU, Unii svobody, Cestu změny, Impuls 99.
Vynoří se, krátce zazáří a pak zas zmizí pod hladinou českého politického snění. Břehy jezera české politiky jsou vždy lemovány nevelkými, ale hlučícími zástupy čekatelů na to, až se zase nějaký ostrov pravé pravice vynoří. Měli i svůj týdeník, Respekt, který přísně měřil naši politickou scénu pravicovými morálními ideály, a ta z toho nevycházela dobře.
Proč to vyhlížení ostrova pravé pravice na našem politickém jezeře? Lidé čekali něco víc, něco pravdivějšího, než je kapitalismus, ale dostali jen ten. Čekali soukromé vlastnictví a volný trh v rámci morální interpretace světa, ale dostali jen privatizaci a kapitalismus, supermarkety, Novu, honbu za ziskem a vládu peněz.
Mnozí byli zklamáni, ale nechtěli (a ani neuměli) kritizovat kapitalismus, našli si proto východisko: toto není pravý kapitalismus, je zpotvořen bývalými komunisty a lidmi zdevastovanými komunismem, říkali.
Paranoidně tvrdili, že náš kapitalismus je v rukou oportunistů, kariéristů, kteří nepojímají politiku jako službu veřejnosti, ale jako cestu k obohacení; prostě, není to kapitalismus morálních imperativů jako ve "vyspělém světě", je to jen "kapitalismus ODS", důsledek k právu a etice lhostejné politiky Václava Klause, který nechtěl znát rozdíl mezi "čistými a špinavými" penězi, říkali také.
Není to samozřejmě pravda. Jak ukázala současná krize, kapitalismus je právě to, co k nám přišlo, bezohledná, nezodpovědná a krátkozraká honba za ziskem. Je možné ho zlepšit zvnějšku, omezit jeho expanzi levicovou politikou bránící práva občanů v nejširším smyslu, ne naivně utopickou představou, že je možné nastolit nějaký pravý kapitalismus, v němž podnikatelé a finančníci budou vedeni v svém podnikání "mravními ideály".
V Česku má blud pravé pravice své skalní zastánce. S výrazem mírné netrpělivosti v tváři pozorují jezero naší politiky a věří, že se ostrov, na kterém utopii pravé pravice uskuteční, zase vynoří. Když Martin Bursík vnutil různým iniciativám, inspirovaným v naší zemi "zelenou kauzou", formu jednotné pravicové strany, z níž se po bolševicku vylučují neposlušní, hledači "pravé pravice" se zaradovali, vyhlásili ji za ten svůj vysněný ostrov a začali ji doporučovat voličům.
Martin Bursík se také od začátku snažil hledačům ostrova pravé pravice zalíbit, třeba už přizváním Karla Schwarzenberga nebo později jmenováním Michaela Kocába; SZ je tak jeho vinou něco zcela jiného, než čím ta strana měla původně být. Podívejte se na jména lidí, kteří ji voličům doporučují - všichni jsou spojeni ne zelenou kritikou systému růstu Růstu, ale vírou v ostrov "kapitalismu pravdy a lásky", který se vynoří mezi břehem nemilované levice a břehem nepravé pravice.
Zelená kritika společnosti růstu Růstu je jednou z forem levicové kritiky kapitalismu, ne ostrovem "pravé pravice". Je třeba, aby zelení kritici systému ten ostrov nedorozumění nevolili, aby se po volbách zase zanořil, jako už tolikrát v minulosti.
Nicméně toto nedorozumění velmi poškodilo zelenou kauzu v Česku, po volbách bude třeba začít znovu. Zkušenost SZ totiž ukázala, že ještě nepřišel čas, aby "zelení" v Česku založili stranu. Mohou zatím být sjednoceni jen v hnutí mnoha tváří, které bude vyzařovat svou kritickou energii všemi politickými směry. Zelená kauza musí být trhlinou v systému růstu Růstu, kterou se dovnitř prodere světlo, ne záclonou, která systému dopřává ještě trochu tmy.

 

Zpět na články - Archiv článků

© Guth 2008. Webhosting & webdesign & publikační systém TOOLKIT - Econnect