Jiří Guth Jarkovský

Trik z Aquily

Klimatická dohoda G8 z Aquily je podle všeho jen elegantní politický trik zcela v duchu doktríny Slibem nezarmoutíš. Odmítli potvrdit střednědobé cíle (k roku 2020) a halasně slíbili cosi sympatického k datu 2050.

Světové emise CO2 dosud rostou (zdroj CDIAC),

global.total.gif

jen vloni (2008) byl jejich růst menší kvůli tzv. krizi (The Guardian to předvádí a komentuje zde). Ale tu krizi chce skoro každý co nejdřív a nejúčinněji překonat, není-liž pravda? Protikrizová opatření jsou neuvěřitelně konkrétní, rozsáhlá a operativní - na rozdíl od "protiemisních" slibů.

Co se asi doopravdy bude dít mezi r. 2009 a 2050 (zejména, ale nejen s emisemi CO2)? Jak to dokáží současní politici ovlivnit? Kdo si za 15 nebo 20 let vzpomene na slib z Aquily? Kdo a jak by mohl někoho volat k zodpovědnosti? Kde jsou dnes představy a sliby (a politici) z roku 1970, vzdáleného od současnosti zhruba stejně jako ten 2050? - Pro jistotu opakuji, že předmětem tohoto zamyšleníčka není klimatická změna, její význam a prevence, ale mediální balamucení.

Všimněme si, že světoví mainstreamoví státníci jsou vlastně v opozici proti Klausovi i proti Greenpeace (já ve své kritice používám stejné argumenty jako oni - a také prý Indie, podle BBC), abych to tak personalizoval. Obama, Merkelová a spol. tvrdí, že klimazměny jsou velký politický problém a že je důležitá jejich "prevence" (omezování emisí skleníkových plynů). Ovšem nic skutečně účinného nejsou schopni a ochotni (u-)dělat, pokud to není ve shodě s jejich populistickými a ekonomickými zájmy.

Souvislost: s potěšením jsem v tzv. oranžové knize (volebním programu ČSSD pro letošní sněmovní volby) o životním prostředí našel obšírnou a promyšlenou pasáž o kompenzačních opatřeních (proti následkům globálních klimatických změn). Připadá mi to sympaticky realistické a odpovědné. Kontrast s obvyklým velkohubým alarmismem, prozatím naposledy předvedeným v italské Aquile.


 

© Guth 2008. Webhosting & webdesign & publikační systém TOOLKIT - Econnect